Ohrozí nás vlny bankrotu?


Peso devalvuje, ale metoda pevného kurzu řízeného měnovým výborem

(currency board) ve světě nemá odzvoněno.

Hospodářský plán na obnovu země prezidenta E. Duhalda, schválený 6. ledna parlamentem, stojí na čtyřech hlavních pilířích:

1. Zavedení dvou měnových kurzů pro peso. Znamená to praktické zničení currency board, systému, kdy je peso vázáno v poměru 1:1 na dolar a v zemi může být jen tolik peso, kolik drží dolarů. Vedle kurzu tržního (free floating), který bude určen pro menší platby (např. turistický ruch), bude existovat i kurz pevný, který bude využíván v zahraničním obchodě. Pevný kurz bude však o 28,57 % devalvován z původního pevného kurzu 1:1.

2. Převedení dolarových dluhů do 100 000 USD na pesos ve starém kurzu 1:1, čímž se vládá snaží pomoci běžným lidem, kteří mají až 80 % úvěrů v dolarech. Tímto krokem tak vláda donutí bankovní sektor na částečné úhradě c vysoké ceny reformy. Argentinské banky odhadují své ztráty spojené s devalvací na 10 až 20 miliard dolarů.

3. Snížení vládních výdajů při zachování současné výše daní, čímž vláda reflektuje tlak ze zahraničí na rozpočtovou disciplínu.

4. Zafixování cen zboží a služeb doprovázené cenovými kontrolami, čímž chce vláda zabránit rychle rostoucí inflaci.

Zatímco Argentinci sami vidí problém spíš v nízké konkurenceschopnosti dané pevným kurzem, který bude reforma řešit, je ve skutečnosti problém spíš na straně veřejných financí a přílišné regulace ekonomiky. Intervencionistické reformy tak zemi více uškodí, než by jí pomohly. Již samo zavedení dvou měnových kurzů bude vybízet ke korupci, kdy se každý bude snažit zapadat do segmentu ekonomiky s kurzem příznivějším, přičemž ekonomika stejně zůstane na nenáviděném pevném kurzu. Navíc měna nebude vázána na jedinou měnu, ale na koš měn, což přinese kurzové riziko, na které ekonomika nebyla po mnoho let zvyklá. Devalvace sama o sobě přinese rapidní růst inflace a vyšší nestabilitu regionu, protože splácení dluhů v dolarech se rázem prodraží, což vyvolá vlnu bankrotů spojených s hospodářským poklesem a dalším růstem nezaměstnanosti. Následkem toho klesnou i příjmy státu na daních. Množství špatných úvěrů výrazně vzroste, což vnese krizi do bankovního sektoru, který je vždy stěžejní pro vzkvétající hospodářství. Jediní, kdo tak na devalvaci vydělá, budou exportéři, jejichž zboží tak náhle na světových trzích zlevní. Všichni ostatní však na něm alespoň zpočátku prodělají s tím, jak se sníží jejich kupní síla.

Kritiku si zaslouží i rigidní ceny. Zafixování cen je jedním z nástrojů, který byl v historii již několikrát vyzkoušen a nikdy neuspěl, protože sklouzával k černém trhu a vysoké neefektivnosti ekonomiky. Již před několika dny požádala vláda prodejce, aby nezvyšovali ceny. Nikterak to ale nepomohlo, protože i tak mnohé zboží podražilo během jediného týdne o 40 %. Některé zboží z dovozu přestalo být dokonce nabízeno a čekalo se na nový kurz.

Mnozí za hospodářské problémy Argentiny viní CUBO. Není tomu ale tak, protože CUBO funguje v mnoha ekonomikách, které prosperují. Úspěch CUBO totiž předpokládá několik věcí:


fiskální politiku, která dlouhodobě nedovolí schodky rozpočtu,

relativně vyrovnanou platební bilanci,

rezervní měna musí být měnou stabilní a zároveň hojně používanou v zahraničním obchodě země,

trh práce musí být velmi flexibilní.


Problém Argentiny byl v tom, že body 1 a 3 nebyly jednoznačně splněny. Státní rozpočet trpěl léta chronickými deficity a v dohlednu nebyla vidět změna. Americký dolar je sice dlouhodobě stabilní, nicméně v posledních pěti letech posiloval, což činilo Argentinu na světových trzích nekonkurenceschopnou. Mnohem důležitější ale bylo, že hlavním zahraničním partnerem byla Brazílie, která před třemi lety devalvovala měnu vůči dolaru, čímž byla ve výhodnějším postavení než Argentina.

O kvalitách CUBO svědčí i to, že mnoho jiných ekonomik s ním již léta nemá problémy. Např. Hongkong používá tento měnový režim již 18 let a nezdá se, že by v blízké budoucnosti mělo dojít ke změně. Hongkong v současnosti sice trpí globálním zpomalením, ale ještě před rokem rostl tempem 10,8 % ročně. Stejně jako Argentina však trpí deflací. Estonsko (rovněž používá CUBO) je sice také zasaženo globálním zpomalením, ale ne tolik, protože ve třetím čtvrtletí roku 2001 vzrostlo o 5 %, zatímco ve stejném období roku 2000 to bylo 7,2 %. Meziroční inflace přitom zůstává na úrovni 4,2 %.

Pro všechny rozvíjející se trhy, kam patří i ČR, je jediným štěstím, že krize byla dlouhou dobu prognózována, což vedlo k tomu, že mnozí nadnárodní investoři vyřadili region ze svých portfolií. Obchodování na argentinských finančních trzích je tak od okolního světa téměř izolováno, o čemž svědčí i reakce měn rozvíjejících se trhů. Středoevropské měny v posledních dnech mírně oslabují pod tlakem sílícího eura a situaci v jižní Americe zcela ignorují. Přičemž ještě v létě, kdy globální portfolia obsahovala i argentinské tituly, vedly první náznaky Argentinské krize k dočasnému skokovému oslabení všech měn v regionu, když západní investoři ve zděšení stádně utíkali k dolaru. Jedinou zemí, která Argentinskou krizí trochu trpí, je dnes Hongkong, který rovněž jako Argentina CUBO používá. Spekulace o pádu tohoto měnového režimu sice existují, ale jsou jen malé. Forwardová křivka, která se dá považovat za průměrnou prognózu trhu budoucího kurzu, se totiž zvedla o pouhé 2,5 bazického bodu, zatímco v průběhu asijské krize v roce 1999 to bylo 90 bodů. Asijskou krizi přitom CUBO přestál bez větších problémů. Dá se tedy říci, že situace v Argentině se v nejbližších měsících příliš nezlepší, ale globální finanční krize z toho již nevznikne. Koruna se tak nemá čeho bát.

VLADIMÍR PIKORA

analytik finančních trhů Volksbank CZ


Třikrát o Argentině

Přestože argentinská krize zůstává relativně izolována, objevují se však další dopady. Klesají akcie firem, které v Argentině investovaly. Týká se to například španělských bank Santander Central Hispano a BBVA, petrolejářské skupiny Repsol YPT nebo telefonního operátora Telefonica. Zatímco prezident Mezinárodního měnového fondu Horst Köhler slibuje zemi pomoc, velcí investoři odcházejí. Mexická banka Banamex, součást Citigroup, prodala svůj podíl v argentinské Banco Bansud.

Přinášíme tři pohledy na krizi v Argentině, jeden zaměřený na politické souvislosti, druhý na její měnovou politiku a za třetí přinášíme rozbor tamějšího penzijního systému, kterému vláda sáhla na hotovost.


Co je to Currency Board?

Currency Board (měnová rada) je instituce, která podle poptávky emituje bankovky a mince směnitelné ve fixním kurzu k cizí měně nebo jinému rezervnímu aktivu. Jako rezervy drží kvalitní, výnosné cenné papíry denominované v rezervních aktivech. Rezervní poměr je obvykle stanoven jako 100 % (někdy i trochu víc) rezervních aktiv na bankovky a mince v oběhu tak, jak je stanoveno zákonem. Currency Board (CUBO) profituje na rozdílu mezi výnosem z cenných papírů, které drží, a nákladech spojených s udržováním bankovek a mincí v oběhu. Zisky po odečtení všech nákladů systému pak obvykle poukáže vládě. CUBO nemá žádnou volnost v měnové politice. Samotné tržní síly ovlivňují množství bankovek a mincí v oběhu. CUBO nevyužívá operací na volném trhu.

Currency Board má za sebou poměrně dlouhou historii. Poprvé byl založen v roce 1849 na ostrově Mauritius a postupně se objevuje ve více než 70 zemích světa. Většinou se jednalo o britské kolonie. Po rozpadu koloniálních říší však v některých zemích přetrval a v Bosně byl založen jen před několika málo lety. Kromě Argentiny ho dnes používá např. Hongkong či pro nás bližší Estonsko a Bulharsko. Protože je používán v mnoha odlišných zemích, má i samotný CUBO mnoho svých modifikací. Vždy však zůstává zachováno několik charakteristik:

Konvertibilita - domácí měna je vždy směnitelná v pevném kurzu.

Rezervy - každá mince a bankovka je kryta zahraniční měnou, což zajišťuje, že budou směněny za všech okolností na rezervní měnu. Vydávání bankovek a mincí tak plně kopíruje vývoj rezerv.

Nízká inflace - pevný kurz spolu s důvěryhodnou měnovou politikou vedou ke snížení inflace.

Úrokové míry - domácí úrokové sazby sleduje vývoj úrokových sazeb v zahraničí, což vede k jejich poklesu.

Měnová politika - je plně v režii zahraniční centrální banky a domácí měnová politika neexistuje.

Neexistuje věřitel poslední instance, což je dáno tím, že centrální banka nemůže finančně zachraňovat bankovní sektor v období zvýšené nestability, protože by tak zvýšila množství peněz v oběhu aniž by se zvýšily rezervy.


Výhody CUBO:

Eliminace kurzového rizika díky neměnnému kurzu.

Tlak na vyrovnání úrokových sazeb, což obvykle znamená pokles, protože úrokové míry v rezervní ekonomice jsou většinou nižší.

Tlak na vyrovnání cenových hladin, což obvykle znamená pokles inflace.

Plná konvertibilita.

Nevýhody CUBO:

Neexistence věřitele poslední instance vede k vyššímu systémovému riziku v bankovnictví.

Neexistence (minimalizace) měnové politiky jako výrazu národní suverenity.

Potřeba vysoké flexibility trhu práce, který by kompenzoval postupné snižování konkurenceschopnosti s reálným zhodnocováním měny.

Problémy při počátečním nastavení měnového kurzu.

Související