Kritéria pro euro lze zvládnout do pěti let, tvrdí ministr financí Jiří Rusnok. Ale nezaplatíme úprk za eurem hospodářskou katastrofou?

Česká republika může do pěti let splnit maastrichtská kritéria pro vstup do Evropské měnové unie, prohlásil ministr financí Jiří Rusnok po setkání s kolegy z EU a kandidátských zemí, které se konalo počátkem prosince v Bruselu. "Považuji to za ambiciózní, ale reálný cíl," řekl.

Jenže ještě předtím, než budeme moci začít uvažovat o euru, musíme být členy Evropské unie, a ta si klade za podmínku jiná kritéria ("kodaňská") požadující v hospodářské oblasti dostatečnou úroveň konkurenceschopnosti. Neuvádí sice žádná čísla, ale výslovně mluví o schopnosti odolávat tlakům volného trhu. A tak zatímco budeme na jedné straně dusit inflaci a škrtit rozpočet, abychom splnili tabulkové hodnoty nominálních ("maastrichtských") kritérií přizpůsobování poměrům v Unii, hospodářství (reálné přizpůsobování) může zamířit pod vodu. Už první brána k euru, vstup do Evropské unie, zůstane uzavřena. Tak vypadá podle některých ekonomů souboj nominální a reálné konvergence.

Je to dost napínavé. Už jsme upozornili na konstatování letošní pravidelné hodnotící zprávy Evropské komise (Ekonom č. 48/2001), že "Česká republika neudělala žádný pokrok v dohánění EU. Průměrný příjem na hlavu v paritě kupní síly dosáhl 60 % průměru EU. Byla to stejná úroveň jako v roce 1999." Hodnotící zpráva vychází z loňských čísel a nebere tak v úvahu letošní rychlejší rozjezd ekonomiky. Ale horší minulost nás zatěžuje i nadále. V dalším dokumentu (Strategie EU pro rozšíření, Ekonom č. 49/2001), ve kterém porovnává pokrok jednotlivých kandidátských zemí, je ČR uváděna dokonce jako negativní příklad ve skupině zemí, které propast v příjmech za pětiletí v letech 1995-2000 prohloubily (i když dosaženou úrovní stále patříme na špici).

Zato sousední Maďarsko a Polsko jsou ve zprávě EK uvedeny ve skupině zemí, které si vedly "velmi dobře". Pohled do statistik přitom ukazuje, že v obou zemích byl v posledním desetiletí vyšší hospodářský růst, ale taky dvouciferná inflace. Je zaostání České republiky důsledkem snahy o příliš rychlé snížení inflace a naplnění dalších nominálních kritérií? To byly otázky, které zazněly v debatě na téma nominální a reálné konvergence, která proběhla na konci listopadu na valném shromáždění České společnosti ekonomické.

Bývalý guvernér ČNB a dnešní hlavní ekonom České spořitelny Pavel Kysilka soudí, že větší maďarská inflace a rychlejší hospodářský růst přímo nesouvisí. "Rychlejší postup reálné konvergence v Maďarsku byl spíš způsoben vlivy na straně nabídky, dřívějším otevřením, zejména pro přímé zahraniční investice. U nás bych také viděl možnosti spíše na nabídkové straně, zejména v oblasti daní," řekl Kysilka.

Pokusme se přetlumočit uvedenou debatu, která postupně probírala klíčová témata.

K reálné konvergenci přispívá úplné obchodní spojení s Evropskou unií, technologický transfer ze světa a rozvoj lidského kapitálu v ČR, připomněl Ondřej Schneider z Patria Finance. "Z toho naštěstí jen poslední faktor záleží pouze na nás."

Nominální konvergenční kritéria, například kritéria inflace, stabilní kurz, relativně nízké úrokové sazby, mohou být krátkodobě v rozporu s dlouhodobou konvergencí, to znamená s ekonomickým růstem. Pokud nebudeme mít mimořádně úspěšnou, kvalifikovanou měnovou a rozpočtovou politiku a navíc ještě štěstí, může se stát, že nominální konvergence bude brzdit reálnou. Pak bude nutné, abychom si uchovali co největší flexibilitu při zachování hlavního cíle, doporučil Schneider.

Cenová hladina a inflace mají jen malou souvislost s reálnou konvergencí, tvrdí bývalý ministr financí a dnešní hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík. Argumentuje tím, že v Předstupním hospodářském programu, který je společným dokumentem ČR a EU, je tomuto problému věnována jen jedna věta. Zmiňuje se o možnosti, že v dlouhodobém časovém horizontu by mohly vzniknout inflační tlaky vyvolané zejména cenami potravin.

Obchodovatelné zboží je u nás už dnes prodáváno za ceny, které se vejdou do cenových rozdílů běžných v Evropské unii. Velký odstup je však u cen neobchodovatelného zboží, které není předmětem mezinárodní výměny. Mertlík se však domnívá, že nejde o příliš velký problém. Podobné cenové rozdíly, které jsou pozůstatkem vývoje menších hospodářských celků, jsou v Unii běžné. "I u nás se liší třeba ceny kadeřnických služeb v Praze a Ostravě."

Jádrem rizik je měnový kurz, protože velmi ovlivňuje schopnost ekonomiky reagovat na změny v mezinárodním konkurenčním prostředí. Vývoj a budoucnost kurzu koruny by měly být předmětem veřejné diskuse, soudí Mertlík. Půjde o to, kdy vstoupit do upraveného Evropského směnného mechanismu ERM II, jehož cílem je stabilizovat kurz měn před vstupem do zóny eura. A také s jakou paritou a jaké podmínky vyjednat s Evropskou centrální bankou.

Inflace by měla být dostatečně nízká, aby nevykazovala tendence k výkyvům. Na vyšších hladinách inflace je tendence k výkyvům vyšší a výkyvy jsou větším problémem než inflace samotná, připomněl Kysilka. To je však jen jeden cíl. Druhý cíl je však přesně opačný. Inflace by měla být dostatečně vysoká, aby nebránila reálné konvergenci, to znamená růstu výstupu a produktivity práce. A třetí cíl se týká trendu - měl by být dlouhodobě klesající, aby se zajistila pozvolná nominální konvergence naší ekonomiky měřená inflačním a úrokovým diferenciálem.

Měli bychom tedy podle Kysilky ještě několik let udržovat odstup od inflace v Evropské unii, a to ze čtyř důvodů. Tempo technického a technologického pokroku je u nás rychlejší než v zemích EU, stejně jako zavádění nových výrobků a nových distribučních kanálů, c a rychleji u nás probíhají i změny ve spotřebním koši. To všechno vytváří inflační šum (bias), který je rozdílem mezi změřenou a skutečnou inflací. V některých zemích proto naměřená dvouprocentní inflace znamená ve skutečnosti cenovou stabilitu. "Myslím, že u nás bude tento šum větší," řekl Kysilka.

Inflační cíl ČNB, který je nastaven v rozmezí 2-4 procent přírůstku spotřebitelských cen v roce 2005, dává podle Kysilky dostatečný prostor pro udržování potřebného inflačního diferenciálu a nebrání reálné konvergenci a přitom znamená postupnou nominální konvergenci. Centrální banky, které cílují inflaci, považují kurz měny za vnější veličinu. "Jedinou ambici, kterou může kurzová politika mít, je zabránit krátkodobým výkyvům kurzu, ale i tam má omezené možnosti," konstatoval Kysilka.

Posilování koruny má podle hlavního ekonoma Komerční banky Kamila Janáčka následující důvody:

Pokračující příliv zahraničního kapitálu,

lepší makrokekonomické ukazatele v letošním (a pravděpodobně i příštím) roce, než mají země EU,

pokračující zájem zahraničních investorů o korunu, jak to ukazují nové emise eurobondů,

blížící se datum plného členství v EU a

očekávání, že trend dohánění silných ekonomik půjde alespoň zčásti cestou nominálního zhodnocení koruny.

Je možné udržet konkurenceschopnost exportu s posilující korunou?

Odpověď je podle Janáčka standardní: Jedinou cestou k udržení konkurenceschopnosti exportu je rychlejší růst produktivity práce oproti hlavním obchodním partnerům (zvyšuje cenovou konkurenceschopnost) a inovace a růst kvality exportovaného zboží (zvyšuje necenovou konkurenceschopnost).

Otázka je, zda to ČR ve střednědobém období zvládne. Podle Eurostatu produktivita práce v letech 1995 až 2000 v celé české ekonomice rostla průměrně ročně o 2,8 %, ale ve zpracovatelském průmyslu, jádru našeho exportního potenciálu, o 7,7 %. Znamená to, že růst produktivity práce v českém zpracovatelském průmyslu byl více než třikrát rychlejší než v zemích Evropské unie. Úroveň produktivity práce mezitím vzrostla ze 46 procent vůči EU v roce 1995 na 55 % v roce 2000.

Koruna poroste. V uplynulém pětiletí se reálné zhodnocování kurzu české koruny z větší části realizovalo prostřednictvím inflačního diferenciálu vůči zemím EU a z menší části nominální apreciací kurzu. Lze však očekávat, že v příštím pětiletí se váha těchto faktorů obrátí, soudí Janáček. Centrální banka má jen velmi malou možnost působit proti nominálnímu zhodnocování koruny v důsledku přílivu zahraničního kapitálu. "Jak už nám ukázala zkušenost z poloviny 90. let, možnosti sterilizace přílivu kapitálu jsou omezené a působení úrokovými sazbami na volném trhu má omezený a spíše krátkodobý vliv," připomněl Janáček.

Otázkou zůstává, zda je možné pro vstup do Evropského směnného mechanismu hledat nějakou úroveň kurzu, která by podpořila dlouhodobou konkurenceschopnost ČR po vstupu do EU. Teoreticky by bylo možné buď vyčkat se vstupem do ERM II na okamžik, kdy by běžný kurz splňoval toto kritérium, nebo provést před vstupem záměrný kurzový manévr.

Je tu však řada nevyřešených problémů. Za prvé, nemáme ani přibližnou představu, jaká úroveň kurzu by dlouhodobou konkurenceschopnost zaručila. Deficit obchodní bilance není dostatečným vodítkem. A za druhé, uspíšení tržních tendencí by mohlo kurz nebezpečně rozkolísat a volatilita kurzu je stejně nebezpečná jako volatilita inflace.

Euro je podmínkou. Viceguvernér České národní banky Oldřich Dědek konstatoval, že příprava na euro je součástí celkových dohod o našem příštím členství v EU. Jednání nepočítají s klauzulí "opt-out", kterou si vymínilo třeba Dánsko nebo Británie, to znamená Unie ano, euro ne. Proto okamžitě po vstupu budeme muset vypracovat konvergenční program zaměřený na splnění maastrichtských kritérií. Rozhodnout se můžeme pouze o tom, kdy do eurozóny vstoupit. Proces se rozjede okamžikem, kdy česká vláda podá přihlášku do Evropského směnného mechanismu ERM II.

Jaké přínosy můžeme očekávat od zavedení eura? Největší prospěch bude mít podnikový sektor. Není náhoda, že v zemích, které dosud nejsou členy eurozóny, vyvíjí lobbistický tlak ve prospěch převzetí eura. Především to přinese odstranění kurzového rizika vůči hlavním obchodním partnerům. Úrokové sazby v eurozóně jsou nižší. Společná měna zvyšuje transparentnost cen a zlepšuje konkurenční prostředí tlakem na pokles nákladů a cen, což může přispět ke zvýšení hospodářského růstu.

Bude to velký test konkurenceschopnosti pro naše podniky, ale ten začne už při našem vstupu do jednotného evropského trhu, kde platí volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu.

O co nás euro připraví? Ekonomika ztratí autonomní měnové a kurzové politiky, což může zkomplikovat situaci v případě odlišného vývoje ekonomického cyklu nebo různých šoků. Ale zkušenosti z minulých krizí ukazují, že v malých otevřených ekonomikách jsou autonomní politiky dost iluzorní. Když chce měnová politika reagovat na šok zpřísňováním měnové politiky, zvyšováním úrokových sazeb, okamžitě vzniká problém úrokového diferenciálu. Jestliže je úrokový diferenciál velký, může vyvolat nebezpečné pohyby horkých peněz. Agresivní měnová politika tak může vyvolávat nová rizika. Ani kurz neplní roli nástroje, který spolehlivě pohlcuje šoky. V historii najdeme případy, kdy extrémní kurz šoky spíš vytvářel, připomněl Dědek.

Jiné malé evropské ekonomiky, jako Rakousko, Dánsko, Belgie, už dlouho před vstupem do Evropské unie navěsily měnovou politiku na marku. Prováděly tak měnovou politiku vhodnou pro Německo, ale nakonec přinesla prosperitu i jim. Kdyby ČR zůstala delší dobu mimo zónu eura, asi by jí nezbylo nic jiného než přebírat měnovou politiku Evropské centrální banky. Rozdíl by byl jen v tom, že český guvernér by nebyl u toho, poznamenal Dědek.

Čím zaplatíme za Euro? Mnozí se bojí maastrichtských kritérií a upozorňují, že transformační období musí být provázeno větším deficitem veřejných financí, aby bylo možné uhradit všechny transformační potřeby. Jsem však přesvědčen, prohlásil Dědek, že bychom se neměli dívat na maastrichtská kritéria jako na něco, co omezuje rozlet české hospodářské politky. Orientace na nízkoinflační prostředí a zdravé veřejné finance je něco, co malá otevřená ekonomika v globalizovaném světě bezpodmínečně potřebuje, aby mohla dlouhodobě prospívat bez velkých finančních výkyvů.

A kdy do EMU? Před vstupem do eurozóny budeme muset alespoň dva roky absolvovat Evropský měnový mechanismus, takže pokud bychom do EU vstoupili roku 2004, můžeme do Evropské měnové unie nejdříve roku 2006. Maďarsku se to zdá dlouhé a pokouší se argumentovat, že na tom nejsme s veřejnými financemi, inflací a dalšími parametry o nic hůř než Španělsko, Řecko a Portugalsko šest let před vstupem do zóny eura. Ale už okamžikem vstupu do Evropské unie, nikoliv až zóny eura, se na nás bude vztahovat Pakt stability. Budeme muset finance přizpůsobit jeho kritériím, která jsou podobná těm maastrichtským.

V jakém kurzu by měla koruna vstupovat do ERM II? "Podle mého názoru by měl být kurz nikoliv takový, aby zvýhodnil některou skupinu, například vývozce, ale aby byl stabilní," soudí Mertlík. Režimu ERM II se nevyhneme, ale umělé protahování tohoto období nemá smysl. Nemá smysl ani spěchat do měnové unie, protože na to nemáme. Není snadné přiblížit se k přijatelné hodnotě deficitu veřejných financí, varuje Mertlík.

Těžko spekulovat o tom, jaký kurz za oněch 5 až 6 let bude, soudí Dědek. Pracujeme s některými základními scénáři. Jeden z nich například může být, že koruna poroste o 3-4 procenta ročně, ale to všechno jsou zatím velmi měkká čísla. V systému ERM II je velmi silná asymetrie mezi kurzovým posílením a oslabením, protože EU je citlivá na konkurenční devalvace, ale určitě nebudou proti posílení. Pokud by koruna dlouhodobě posilovala, jistě by nebyl problém dohodnout posun kurzového pásma v ERM II výše.

Mimochodem český bankovní sektor už do Evropské unie vstoupil, neboť drtivý podíl jeho aktivit už je v rukou akcionářů ze zemí EU. Velkou překážkou však může být stav veřejných financí. Bez konsolidace máme červenou, to se obejít nedá. Kdyby si politická reprezentace uvědomovala výhody členství, vyvinula by tlak, aby se s veřejnými finacemi už začalo něco dělat, uzavřel viceguvernér Dědek.

AUTOR: ZBYNĚK FIALA, PETR BLAŽEK

ERM II Evropský směnný mechanismus ERM II je určen pro kandidátské země Evropské měnové unie. Kurz měny smí kolísat jen v pásmu plus minus 15 % od centrální parity.

Výhledy ČESKÉ REPUBLIKY

Kdo chce do EU, musí chtít i euro, to je podmínka

Už po vstupu do EU nás čeká přísný Pakt stability

Pak musíme zpracovat program přibližování k euru

Směnný mechanismus ERM II zvládneme, koruna má stálý vývoj

Vyšší inflace je nebezpečná, hrozí výkyvy

Vysoké úrokové sazby jsou nebezpečné, lákají horké peníze

Rozdílné ceny moc nevadí, jsou v EU běžné

Koruna bude posilovat a pomáhat snižovat odstup v příjmech

S kurzem se moc dělat nedá, teď mu vládne příliv investic

Maastrichtská kritéria

Kritéria stanovená pro vstup do EMU: rozpočtový deficit do 3 % HDP

státní dluh pod 60 procent HDP

inflace maximálně 1,5 procentního bodu nad průměrem tří nejlepších zemí eurozóny dlouhodobé úrokové míry maximálně 2 procentní body nad průměrem tří zemí s nejnižší inflací dvouletý úspěšný pobyt v Evropském měnovém systému (pro nás ERM II)

Pakt stability

Pokud rozpočtový deficit člena EU překročí 3 procenta HDP, hrozí sankce až 0,5 % HDP

Pokud postižený stát situaci nenapraví do dvou let, částka propadne do rozpočtu EU

Sankce se nevztahují na státy, které zaznamenají čtyři čtvrtletí po sobě pokles o 2 % a víc

Při poklesu o 0,75 % je možné žádat o výjimku ze sankcí, o které hlasuje Rada EU.

graf
Související