Lukáš Vondráček

Ano.

Odříznutí se musí cvičit, ale lze to a je to nutné. Musíte ovšem vycvičit i okolí, aby to respektovali. A týmovým hráčům se to samozřejmě dělá lépe než samotářům.

Ne, rozhodně to není vhodné. Ostatně, sám model DS mi v porovnání třeba s řešením v Německu přijde takový "náš". Daleko více bych uvítal, kdyby se stát napřed zorientoval v tom co a jak sám dělá (to ještě nedokázal ani prohnat inventurou), provedl procesní a datovou optimalizaci (to je v kontextu naší "elektronizace státní správy" zatím jen sci-fi a vlastně všichni uvnitř se toho ponejvíc jen bojí), racionalizoval požadavky, a to nejen na podnikatele, které zatím jen vrší na sebe, vč. zjevných alogismů, duplicit a nesmyslů - a teprve pak snad možná zase s něčím obtěžoval.

S ohledem na povahu naší činnosti pro nás distanční práce ani home office žádnou novinkou není a provozujeme to už léta, takže příležitosti to nějak vylepšovat jsme využili už nepoměrně dříve. Vlastně mě spíš těší, že sice trochu z donucení, ale přesto to začíná být nějak pochopitelné i pro ostatní a trochu nás to tak polidšťuje v jejich očích. A taky, že s tím tedy umíme lépe pomoci těm, kdo to aplikovat mohou také a najednou vlastně i "musí".

Chybí mi zřetelnější rozbor potřeb i nějaká faktická vize k čemu to má být dobré zrovna takto.

Z pohledu zatím realizované přímé podpory (nikoliv nějakých hypotetických, někdy možná splatných záruk) bych řekl, že se jedná o číslo naprosto přemrštěné. Na druhou stranu nikde nevidím např. náklady restrukturalizaci hospodářství, ani nějakou rozumnou práci s existujícími náklady státu, protože "potom" bude značně jiné než "předtím", takže mám za to, že je to takové "co dům dal" a "co projde" vycucané z prstu "odborníků" ...

Celkem to snižuje mé odhodlání, radit svým dětem, aby tu zůstaly.

Myslím, že nás teprve pořádně proklepne "až" druhotná platební neschopnost a celkové dlouhodobé zpomalení ekonomiky. A že na ně dojde, tak o tom vůbec nepochybuji. Nahlíženo "podporou" vlády krouží hrozba uhynutí vlastně čemukoliv.

Zatím to pokládám za dramatický nemístné projevy sarkastického humoru.

Zvláštní je, že kdykoliv jde o nějaké regulace, inspirujeme se v zahraničí takřka obratem, ale smysluplně nastavit podporu těm, kdo stát živí, v tom hledáme opět vlastní, pokud možno úředně komplikovanou cestu plnou "pokud", "jestliže" a "když".

Škoda slov.

Neobávám se, ale připravuji. Indicie, že vývoj se může ubírat naznačeným směrem asi pozorovatelné jsou.

Připraveny, alespoň trochu, by měly být nejen firmy a lidé, ale i stát. U firem a lidí nějaké snahy už i vidět lze. U státu si jist nejsem.

Já nevím, přijde mi to jen jako další manipulace k ničemu. Byl bych pro nějaké zásadní zjednodušení celého systému daní, vlastně obecně statni a veřejné správy. Jenže jsem realista a vím, že spoustám lidí by nevonělo, kdyby na ně najednou bylo vidět.

Dotace jsou zlo. Stát bere peníze někomu, kdo je vydělat dokáže a dává je někomu jinému - "ideálně" konkurentovi jejich původce.
Tedy:
- křiví tržní prostředí
- jsou neefektivně vynakládány
- demotivují užitečné
- rozvíjí korupci
- škodí ...

ČNB podle mne škodí všemu a všem, kdo jsou na koruně jen trochu závislí. A to dlouhodobě. Deformuje měnu, trhy, zkrátka vše. O nějakém smysluplném řízení silně pochybuji a radu pokládám za sbírku zběsilých ekonomických trafikantů.